Václav Augustin: „Napsat knihu o sokolnictví byl můj sen”

Šestačtyřicátý ročník Mezinárodního setkání sokolníků v Opočně skončil. Účastníci se na něm mohli seznámit i s novou publikací Václava Augustina V zajetí sokolnictví.

OPOČNO - "Nelovíme pro kořist, ale pro to všechno krásné kolem," tvrdí sokolníci. Minulý týden se jich sešlo v Opočně na jednom z nejprestižnějších světových setkání sokolníků na devět desítek. Byl mezi nimi i Václav Augustin z Oudoleně u Havlíčkova Brodu, který s sebou přivezl i svou novou knihu V zajetí sokolnictví.

"Ta kniha je srdeční záležitost, věnuji ji kamarádovi - sokolníkovi Zdeňku Sršňovi, jenž před šesti lety tragicky zahynul, a prvnímu vnukovi, který se v tomtéž roce narodil. Život jde ruku v ruce se smrtí. Člověk se z něčeho raduje, a hned něco ztrácí. I o tom je kniha. Je proložena sokolnickými i mysliveckými příběhy, přináší poznatky o výcviku jestřába a řadu snímků od čtrnácti fotografů, jsou mezi nimi moje. Publikace obsahuje i umělecké akty i fotografie ze sokolnických festivalů v Arábii od kamarádů," prozrazuje Václav Augustin.

Sokolnictví mu učarovalo už v dětství, kromě toho je i myslivcem.

"Už od šesti sedmi let jsme měli doma poštolky. Táta pracoval v lese a podporoval mě v tom. Sokolnické zkoušky jsem ale udělal až v třiatřiceti letech, bylo to v třiadevadesátém roce. Jsou tady i kolegové sokolníci - profesionálové, kteří dělají biologickou ochranu letišť. Já beru sokolnictví jako koníčka," tvrdí Augustin a vede mě mezi dravci rozmístěnými po parku u opočenského letohrádku za svou chráněnkyní - jestřábicí. Jmenuje se Bára.

"Násilím dravce nevycvičíte"

"Celých dvacet let létám s jestřábem. Doma mám také sokoly, rarohy, okolo dvaceti dravců, zabývám se i jejich chovem. První rok je asi nejhorší, než dravec nabere určitou svalovou hmotu a rozlétá se. Kdysi nějaký šlechtic prohlásil, že čtyřnohého tvora člověk vycvičí buď násilím, nebo jinými prostředky, ale ptáka, který krouží vysoko ve vzduchu, může zaujmout a vycvičit jen lidský duch. Kdysi bylo sokolnictví uznávané jako umění," říká sokolník. A jaké prostředky tedy sokolníci při výcviku využívají? Dravci reagují na různé podněty, a tak na ně sokolníci volají jmény, pískají, na rukavici jim kladou lákavou pochoutku. Ptáky se snaží udržet v optimální váze, lovecké kondici.

"Inteligence je u dravců různá. Sokol je inteligentnější než jestřáb, ale když uděláte ve výcviku sokola chybu, sokol si ji zase hodně dlouho pamatuje. Jestřáb ne. Letos jsem odchoval asi dvanáct mláďat, které jsem už prodal, peníze za ně jsem využil na knihu V zajetí sokolnictví. Do přímého prodeje půjde na začátku prosince. Ty peníze za vydání knihy se mi nevrátí, ale byl to sen, který jsem si splnil," dodává sokolník.

Autor: Jana Krejčová
17. 10. 2013 Rubriky: Dobrušsko, Region